Když jsi přišel domů,
Našels svou ženu před cizím mužem klečet,
Cítil ses sám.
Tak jsi bouchnul dveřma ze všech sil,
Asis předtím nikdy netušil,
Kam až zajít se dá…
Teď zvolna snáší se noc, holky tě zvu do svých náručí
Že ti dají teplo, rozkoš…snad
Však do očí se ráno podívat
Už nenaučí…
Skleslý usedáš a oči se klíží
Něco odchází, něco se blíží…

Když oči opět otevřeš,
Tak stojíš sám uprostřed polí,
Mraky se valí.
Koukáš kolem sebe, hledáš skrýš
Dáš se směrem, který netušíš
Vítr do očí pálí.
Pak hlavu pozvedáš a ona tam stojí…
Ty pohlédneš na ni.
Pozoruješ tmavých očí pár, vlasy jako struny jemně zní
Ve větru vání.

Ona nic nedělá, jen hledí a dál bez pohnutí čeká
Jen ty vlasy coby struny zní
Pohled směrem k tobě upřený
Jen tak čeká.

A ona nic nedělá
Je jenom tvá
Snad se jí zdáš…
Snad se ti zdá…

A ona nic nedělá, potichu čeká
A jen se tak dívá.
A ty se otáčíš a chceš jít zpět,
Než mít na chvíli – lépe nevidět…

Tak už to bývá.

Náhle mraky slunce propustí,
Těch pár paprsků ji ozáří,
Je tak krásná.
Stále jenom čeká, nespěchá,
Oči upřené, nic neříká
Chvíle spásná.
Možná Bůh křídla jí dá
A pozve ji dál
Až na vrchol hor.
Tak překrásně ty tmavé vlasy zní,
Její pohled téměř andělský,
Nadpozemský tvor.

Snad křídla narostou jí
A pak tajemně zmizí
Tam, kde nebe končí.
Ona ale v klidu stojí dál,
Plní sen, co vždycky snít sis přál.
Hlava se točí.

A ona nic nedělá
Jenom tak čeká
Je jenom tvá,
Snad se ti zdá…