Pověz mi bože, proč – když lidé mohou –
Jen postávají, ale nepomohou
A proč ti, od kterých tu pomoc čekáš,
Se tváří, že vůbec nic už nesvedou?
Proč – když vidíme, jak strom temně padne –
Proč říkáme „V pořádku, to je správné“
Konečně bude místo pro cesty
Co stejně nikam nevedou?

Pověz mi bože, proč jsou vášně plané
A proč – pokaždé, když se něco stane –
Je příliš těch, co zraky odvrátí
A jinam honem spěchají?
Proč lidé – když opravdu něco cítí –
Bojí se přiznat co a jak, a jíti
Cestou, kterou neznají a myslí si,
Že jen nesnáze je čekají?

Pověz mi bože proč je krása krátká
A proč – když díváme se do zrcátka –
Vždy oči odvracíme, když si vrásky
Ustrašeně sčítáme?
Pověz mi, prosím, proč nás smysly klamou
Proč oči se nás jednou nezastanou
Když vidět bychom chtěli to,
Co vlastně nikdy vidět nemáme?

Tak tohle vědět bych chtěl (vždyť bože ty to víš)
Kdopak mi odpověď dá? (tak proč nic neslyšíš?)
Tak tohle vědět bys měl (vždyť já vím, že to víš)
Poraď mi, doba je zlá (tak proč nic neslyšíš?)

Pověz mi bože, proč když slunce svítí –
Lidé ho neuvidí, neucítí
Protože tajně sní o někom
Koho nikdy získat nemohou
A zdá se jim, že když se klenby hroutí
Že to, co bylo, musí pominouti
A to, co přijde, proběhne tak rychle
Že se vůbec na nic nezmohou.

Pověz mi bože proč je láska smutná
A proč zjistíš jak voní, chutná
Až když ti ránu dá takovou
Že se začneš svíjet bolestí
Proč – když se noční můry vrací –
Tak štvou nás z rohu do rohu, a ztrácí
Směrem k našim očím pohledy
Co dobrého nic nevěstí.

Tak tohle vědět bych chtěl (vždyť bože ty to víš)
Kdopak mi odpověď dá? (tak proč nic neslyšíš?)
Tak tohle vědět bys měl (vždyť já vím, že to víš)
Poraď mi, doba je zlá (tak proč nic neslyšíš?)