Zdálo se mi, že mám anděla
Říkal mi, co se dělá a co nedělá
Anděl s křídly bílými jak sníh
Anděl očí modrých bezbranných.
Bezradností, láskou obdařen
Anděl splynul v obraz jedné z žen
Žen – anebo ještě lépe – dívek snad
Ten anděl strážný přiletěl mi pomáhat.

Bůhví, proč víckrát se už nevrátil
Proč sen jsem jako bernou minci utratil
Tehdy jsem litoval, že jsem se probudil
Tak rád bych s ním v tom svém snu žil.
Jednoho dne se zčistajasna objevil
V tomhle světě, kde jsem v deziluzích žil
A tehdy jsem si všim‘, že vlastně nezměněn
Anděl splynul v obraz jedné z žen.

V obraz ženy, o které jsem v knihách čítával
Ženy, kterou ve svých snech jsem vídával
Té ženy – nebo ještě lépe – dívky snad
Co přišla ruku svou mi podat, pomáhat.
V té náhlé chvíli, která se stát musela
Já poznal, že jsem našel anděla
Anděla, který z velké výše spad’,
A který přišel mi svůj život do rukou dát.

Od těch dob nosím v sobě svého anděla
On ví dobře, co nejlépe mi udělá
On ví, jak místa rány zahojí
A já zase vím, že se se mnou nebojí.
V tomhle světě, kde vládne jenom zima a chlad
Kde osamělým neradno je bojovat
Teď v nočních zimních tmách tu nestojím sám
Teď v rukou jeho zkřehlé ruce zahřívám.