Už nejsou žádní strážní andělé,
sami jsme o ně přišli,
Když naposledy se tu vznášeli,
když naposledy vstříc nám vyšli.
Najednou křídla se jim rozpadla,
vzduchem, co proudil z rozčilených lidských úst.
Na zemi, kde je ušlapali
z dlažebních kostek vidíš trávu růst.

Už nejsou žádní strážní andělé,
z jejich soch sráželi jsme hlavy.
Smáli jsme se, jak k zemi padaly,
pomníky staré, dávné slávy
Teď ženem se jak ovce ve stádu,
z lovců dnes stávají se štvanci.
A nechápem, že bez těch andělů
nemáme žádnou šanci.

Už nejsou žádní strážní andělé,
poslednímu dnes štěstí zvadlo.
Když chytli ho a rázem prodali,
do reklam na špinavý prádlo.
Teď nikdo kolem už mu nevěří,
když naléhá, že práci jinou má,
Že jeho kostým není falešný…
A mýdlo se tak dobře prodává!

Už nejsou žádní strážní andělé,
ti, co tu zbyli, křídla sňali.
A za lidi se tajně převlékli,
aby nás lépe ohlídali.
A proto když ti ruku podají,
pohledem když je odhalíš –
Až pomohou ti, nech je v klidu jít,
šťastnější budou – uvidíš.